Za chvíli to budou dva měsíce, co jsem úspěšně dokončil magisterské studium na FI MUNI v oboru Umělá inteligence a zpracování přirozeného jazyka. Obhájil jsem svou diplomovou práci zabývající se klasifikací sentimentu a anomálními uživateli na sociální síti Twitter, za kterou jsem obdržel Cenu děkana. To ale není to podstatné.
Musím se přiznat, že dokončením studia jsem nezískal pocit, že bych teď konečně dosáhl vyšší šance na své uplatnění, ale spíš mi spadl kámen ze srdce, že už celý ten cyklus studia nemusím absolvovat znovu a hlavně, že ta investice času byla potvrzena formální tečkou na konci. Když jsem se ohlédl zpět na mé dojmy po třech letech studia na FI MUNI, tak abych byl upřímný, nic bych v tom článku dnes pravděpodobně nezměnil.
Když jsem si vybíral po těch třech letech bakalářského studia, jakým směrem budu dál pokračovat, Umělá inteligence a zpracování přirozeného jazyka byla víceméně jasná volba, jelikož už jsem z bakalářského studia měl základ, který jsem nechtěl jen tak zahodit. Navíc, nechtěl jsem jít studovat třeba Aplikovanou informatiku, jelikož jsem měl pocit, že by mě příliš neobohatila.
Absolvoval jsem rozhodně zajímavé předměty, které mě obohatily více, než bych čekal. Myslím tím hlavně předměty zaměřené na strojové učení a neuronové sítě, kde sice zpočátku se zdálo být vše náročné, ale po prolomení základní bariéry se ukázalo, že je to opravdu zajímavá oblast obrovských možností.
Na druhou stranu, byly také předměty, které jsem považoval za nutné zlo nebo jsem si je zapsal jen proto, abych splnil podmínky studijního programu. Zajímavým společným rysem těchto předmětů byla skutečnost, že se zpravidla jednalo o předměty hromadné, které byly založeny na principu, kdy jsou celý semestr pouze nepovinné přednášky a na konci závěrečná písemná zkouška.
Preference různých studentů jsou vždy odlišné, takže je pochopitelné, že každý si najde svůj okruh zájmu. Spíš je zajímavé, s jakou motivací vlastně člověk studuje. Někdo jen proto, aby si splnil své a večer mohl zajít na pivo. Někdo naopak proto, že se chce něco nového dozvědět.
Já začal studium na vysoké škole vnímat více jako mentální cvičení a rozšiřování obzorů než jako cílené studium. Jenom přece je rozdíl, když se třeba PHP vývojář cíleně zaměřuje na zdokonalování se v Doctrine nebo zajde na školení Nette, než když studuje, za jakých podmínek je třída NP složitostních problému řešených v polynomiálním čase na nedeterministickém Turingově stroji rovna třídě P.
Chci tím říct, že je strašně důležité si uvědomit, co od školy, kterou studuji, očekávám. Já očekával po bakalářském studiu mentální cvičení, rozšíření obzorů v nových oblastech a informatice jako takové se zaměřením se na umělou inteligenci. Naopak jsem nečekal, že mi studium pomůže v mých dovednostech dělat vývoj webových aplikací. Na druhou stranu, tím, že jsem objevil témata jako neuronové sítě, strojové učení v kombinací s analýzou dat (analýza odlehlých bodů, asociační pravidla apod.), tak jsem začal více přemýšlet nad tím, jak to vlastně více propojit s tím, co dělám. A ač se to nemusí na první pohled zdát, tyto témata jsou aktuální i na webu a jejich popularita rozhodně ještě poroste.
A to je vlastně to, co jsem chtěl říct. Člověk by měl být střízlivý ve svých očekáváních. Škola vám může otevřít nové obzory, ale pokud se nebudete chtít učit vy a to nejen ve škole, škola vás to nenaučí. FI MUNI vám právě ty nové obzory otevřít může. Je to dobrá škola, ne vše je sice ideální, ale to spíš souvisí než se školou samotnou s vysokoškolským systémem jako takovým.