Je to týden a jeden den, co jsem úspěšně absolvoval bakalářské státnice na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity a rád bych se zde podělil o to, jaké ty tři roky studia vlastně byly.
Když se v historii posunu o pár let dříve, kdy jsem si volil, kam bude směřovat mé studium po střední škole, uvažoval jsem tehdy o Matfyzu nebo právě FI MU. Nakonec jsem si vybral FI MU a zvolil jsem si obor Informatika se zaměřením na umělou inteligenci a zpracování přirozeného jazyka.
První semestr nebyl vůbec lehký. Člověk se musel utkat poprvé s vysokoškolskou matematikou a úpřímně, můj pohled na matematiku se zcela změnil. Před vysokou jsem si myslel, že sčítání, odčítání apod. jsou alfou omegou matematiky. Teď už vím, že se jedná o relativně bezvýznámné binární operace, které při volbě vhodné množiny mohou tvořit grupu a jiné algebraické struktury.
Vtip byl ale v tom, že tehdy jsem si řikal, že nic těžšího přece nemůžu už potkat. Ale mýlil jsem se. Jakmile jsem prolomil tu abstrakci, která byla vyžadovaná k pochopení dané problematiky, objevila se přede mnou opět nějaká další výzva, ať už se jednalo o problém zastavení nebo zda se P rovná NP. A takhle to studium pokračovalo – každý semestr jsem si říkal, nic horšího mě už nemůže dále potkat. Ale ono ne, ono vždy něco “zákeřnějšího” přišlo.
A teď, když už to mám všechno za sebou, musím konstatovat, že to nebylo obtížné. V aktuální chvíli to totiž náročný bylo, ale jakmile človek prolomil tu bariéru nepochopení, hned to šlo lépe. A s postupem času, když člověk viděl, jak ty získané informace do sebe zapadají, jak ty relace z prvního semestru, jejichž využití člověk považoval za nepotřebné, jsou základem pro vše ostatní, uvědomí si, že studium vážně dohromady dává smysl.
Suma sumárum, opravdu si nestěžuji a jsem rád, že jsem si zvolil FI MU. Nepotkal jsem učitele, o kterém bych si snad myslel, že nerozumí tomu, co učí, což je pozitivní změna oproti střední škole. A taky věřím tomu, že bakalářské studium, krom řady získáných znalostí, bylo neuvěřitelnou mentální průpravou pro řešení problému, s kterýma se možná v profesním životě v budoucnu setkám.
Jediná věc, co se mi nelibí, ale to je spíše koncepční problém, je systém, jakým je vedeno hodnocení bakalářských prací, které se od jiných fakult příliš neliší.
Mám pocit, že systém, kdy je studentova půlroční práce zhodnocena na základě dvou posudků a prezentace, která včetně diskuze s komisí trvá cca 15 minut, je nedostatečný. Taková komise má vůbec problém pochopit, co student dělal, natož práci objektivně zhodnotit. A to mi příjde s ohledem na čas, který student při tvorbě své práci často věnuje, prostě nepřiměřený. Bohužel, takhle je to nejspíše zažíté a jedná se o věc systému.
Závěrem, studium na FI MU asi není jednoduché, ale pakliže na to nekašlete a jste alespoň trochu racionálně uvažující jedinec, pak snad nebudete mít problem.
Byly to skutečně tři krásné roky. A doufám, že ty následující budou ještě lepší.