Dnes mám výročí. Běžečké výročí. Přesně před rokem, v úterý 9.7.2013, jsem poprvé v životě vyběhl za slunečného počasí. Šel jsem tehdy běhat do parku Lužánky v Brně a upřímně jsem moc nevěděl, co od toho čekat. Inspiraci k tomu, abych začal běhat, jsem vlastně získal od kamaráda, který běhal už delší dobu a kladně to hodnotil.
Tehdy jsem si říkal, že bych mohl pro začátek zvládnout 2 kolečka v parku (zhruba 3,2 km). Nezvládl jsem. Po 800m jsem musel zastavit a jít chůzí a tak jsem poprvé poznal indiánský běh. Má kondice byla ubohá, běhání bolelo a trvalo to ještě chvíli, než jsem ty dva kolečka v kuse vlastně uběhl. Tehdy jsem běhal zhruba 2–3× týdně.
Intenzitu běhání jsem se nesnažil přehánět, protože jsem věděl, že mé zarezlé tělo si vlastně musí vůbec na nějakou zátěž zvyknout, takže jsem se moc nehnal dopředu a spíše jsem se soustředil na to, abych si neublížil.
Za celý ten rok jsem upřímně neměl moc pocit, že bych běhat jít musel. Ale vždy jsem spíše chtěl, bez ohledu na počasí a stala se z toho čím dál větší závislost. Uvědomil jsem si, že mi běhání přináší samá pozitiva – relax, uvolnění stresu a zvýšení kondice, které se projevuje tím, že se prostě cítím dobře. Jediné, co mi běhání bere, je čas. Když si to vemete, není to jen o běhu, ale i o přípravě, sprše po běhu apod. Ve výsledku to nezabere zas tak málo času. Ale ta investice za to stojí.
Na druhou stranu, čas, který místo do práce investuji do běhání, se ve výsledných pozitivech z běhání také odrazí ve kvalitnějším a koncentrovanějším pracovním výkonu, takže ve výsledku zas tak o moc nepřicházím.
Za ten rok jsem mimo jiné poznal řadu lidí, které také běhání baví. Jsou to super lidi a jsem rád, když si můžeme spolu sem tam popovídat o našich cílech nebo prostě jen o tom, že se nám něco povedlo nebo že jsme si zrovna někde šáhli na dno.
Při mém ročním běhání jsem uběhl můj první půlmaraton, běhal i přes zimu při –12°C nebo si častokrát šáhl na úplné dno. Vím o pár lidech v mém okolí, kteří začínají právě běhat, protože viděli určitou inspiraci v tom, že jsme i já dokázal začít běhat a přitom by tomu tehdy nikdo nevěřil, že bych někdy začal.
Mám za sebou kolem 1 000 km v nohách a vážně doporučuji všem, kteří to ještě nezkusili, aby s běháním taky začali. Často je totiž největší překážkou k prvnímu vyběhnutí jen a jen pouze vlastní lenost. A pokud někdy budete mít pocit, že venku zrovna není to správné počasí na běh, tak jsem si oblíbil jeden výrok známého propagátora běhu Miloše Škorpila, který jednou prohlásil, že není špatného počasí, ale jen špatně oblečeného běžce.
A i proto jsem ten celý roční cyklus dnes oslavil tím, že jsem si zaběhal na úrovni svého osobního rekordu i přesto, že od začátku do konce běhu pršelo a při tom jsem vzpomínal, jak odlišný vlastně můj první běh byl.
Běžeckých cílů mám mnoho. Snad jich v tom dalším roce řadu naplním.