Petr Jirásek

Student Fakulty informatiky Masarykovy univerzity a developer se zájmem o technologie.

1000 km za mnou aneb přesně před rokem jsem začal běhat. Jaký byl?

Dnes mám výročí. Běžečké výročí. Přesně před rokem, v úterý 9.7.2013, jsem poprvé v životě vyběhl za slunečného počasí. Šel jsem tehdy běhat do parku Lužánky v Brně a upřímně jsem moc nevěděl, co od toho čekat. Inspiraci k tomu, abych začal běhat, jsem vlastně získal od kamaráda, který běhal už delší dobu a kladně to hodnotil.

Tehdy jsem si říkal, že bych mohl pro začátek zvládnout 2 kolečka v parku (zhruba 3,2 km). Nezvládl jsem. Po 800m jsem musel zastavit a jít chůzí a tak jsem poprvé poznal indiánský běh. Má kondice byla ubohá, běhání bolelo a trvalo to ještě chvíli, než jsem ty dva kolečka v kuse vlastně uběhl. Tehdy jsem běhal zhruba 2–3× týdně.

Intenzitu běhání jsem se nesnažil přehánět, protože jsem věděl, že mé zarezlé tělo si vlastně musí vůbec na nějakou zátěž zvyknout, takže jsem se moc nehnal dopředu a spíše jsem se soustředil na to, abych si neublížil.

Za celý ten rok jsem upřímně neměl moc pocit, že bych běhat jít musel. Ale vždy jsem spíše chtěl, bez ohledu na počasí a stala se z toho čím dál větší závislost. Uvědomil jsem si, že mi běhání přináší samá pozitiva – relax, uvolnění stresu a zvýšení kondice, které se projevuje tím, že se prostě cítím dobře. Jediné, co mi běhání bere, je čas. Když si to vemete, není to jen o běhu, ale i o přípravě, sprše po běhu apod. Ve výsledku to nezabere zas tak málo času. Ale ta investice za to stojí.

Na druhou stranu, čas, který místo do práce investuji do běhání, se ve výsledných pozitivech z běhání také odrazí ve kvalitnějším a koncentrovanějším pracovním výkonu, takže ve výsledku zas tak o moc nepřicházím.

Za ten rok jsem mimo jiné poznal řadu lidí, které také běhání baví. Jsou to super lidi a jsem rád, když si můžeme spolu sem tam popovídat o našich cílech nebo prostě jen o tom, že se nám něco povedlo nebo že jsme si zrovna někde šáhli na dno.

Při mém ročním běhání jsem uběhl můj první půlmaraton, běhal i přes zimu při –12°C nebo si častokrát šáhl na úplné dno. Vím o pár lidech v mém okolí, kteří začínají právě běhat, protože viděli určitou inspiraci v tom, že jsme i já dokázal začít běhat a přitom by tomu tehdy nikdo nevěřil, že bych někdy začal.

Mám za sebou kolem 1 000 km v nohách a vážně doporučuji všem, kteří to ještě nezkusili, aby s běháním taky začali. Často je totiž největší překážkou k prvnímu vyběhnutí jen a jen pouze vlastní lenost. A pokud někdy budete mít pocit, že venku zrovna není to správné počasí na běh, tak jsem si oblíbil jeden výrok známého propagátora běhu Miloše Škorpila, který jednou prohlásil, že není špatného počasí, ale jen špatně oblečeného běžce.

A i proto jsem ten celý roční cyklus dnes oslavil tím, že jsem si zaběhal na úrovni svého osobního rekordu i přesto, že od začátku do konce běhu pršelo a při tom jsem vzpomínal, jak odlišný vlastně můj první běh byl.

Běžeckých cílů mám mnoho. Snad jich v tom dalším roce řadu naplním.

dploy.io - snadný continuous deployment zdarma a pro každého

S tím, jak roste komplexnost webových aplikací, aplikace se testují, CSS a javascript se minifikuje a před tím, než se aplikace vlastně nasadí, se provádí tolik úkonů, že dělat to po každém commitu nebo při týmovém vývoji by byl děsný opruz, vznikla řada nástrojů pro continuous deployment.

Někdo používá třeba Jenkins na vlastním serveru, všechno si nastaví dle libosti a pak spokojeně provádí deploy. Někdo ale nemusí chtít s Jenkinsem pracovat, protože mu to může přijít jako příliš velké kladivo na jeho malý projektík a nebo se o to nechce zkrátka starat. A nebo má rád, když tento problém za něj vyřeší nějaká třetí služba.

dploy.io

Nedávno jsem narazil na službu dploy.io, která provádí continuous deployment. Je schopna se napojit na řadu repozitářů, které jsou umístěné třeba na Githubu nebo na Bitbucketu.

Také si zde můžete nastavit politiku pro jednotlivá prostředí. Pokud před nasazením na produkci váš projekt jede i v nějakém development režimu, dostupném třeba na subdoméně dostupné pouze pro vaše účely, můžete nastavit, aby se každý commit, shell skripty apod. vykonali po každém commitu automaticky a vy tak viděli svou aktuální vývojovou verzi aplikace online.

To samé lze samozřejmě nastavit i pro produkční prostředí, ale to nedoporučují. Tam by vždy pokyn k provedení nasazení nové verze měl být dle mého manuální, pod kontrolou osoby, která verzi nasazuje.

Zde přikládám nějaké body, které jsem převzal a charakterizují poskytovanou službu (angličtina snad nikomu vadit nebude):

  • Manually deploy with a click in the app, automatically deploy on each push, or use deploy tags in a commit [deploy:produc­tion].
  • dploy.io gathers new and changed files from your repositories since the last deployment. You can even preview the changes first.
  • Files are uploaded, SSH commands are executed and deployment hooks are triggered. Everything is logged for you.
  • Your entire team can view release notes and optionally receive an email notification with details about the deployment status.
  • Environments overview
  • Deployments timeline
  • Deployment details: tickets, revisions & files

Službu používám asi 3 měsíce pro jeden projekt a zatím spokojenost. Splňuje dle mého základní potřeby a v základním tarifu pro 1 repozitář je zdarma.

Pokud chcete spravovat na dploy.io více repozitářů, můžete si buď připlatit – ty ceny nejsou zas tak vysoké nebo si prostě založit další účet.

Odkaz na službu zde: dploy.io

Můj první půlmaraton aneb jak jsem zažil spoustu pocitů v jednom závodě

V sobotu jsem absolvoval svůj první půlmaraton v Olomouci, na který jsem se postupně připravoval. Byla to vlastně vůbec má první závodní zkušenost a do závodu jsem šel hlavně s tím, abych závod dokončil.

Při tréninku na tento závod jsem si dvakrát zkusil půlmaratonskou vzdálenost absolvovat – poprvé to bylo neskutečné trápení, kdy od 10. kilometru se postupně začaly ozývat bolesti z míst, odkud jsem dříve bolesti necítil:) Můj druhý test dopadl znatelně lépe, ale zde se mi od 8. kilometru zařízla ponožka do nohy. Tušil jsem tedy, co mě může začít bolet, co mě může potkat za problémy a na ty jsem se snažil připravit.

Příprava se vyplatila a prakticky ani jeden z těchto problémů mě při běhu nezastihl – objevil se jiný, nečekaný a to byla odřená stehna, ale to jsem nakonec nějak přežil:)

Nechci tady popisovat trať, ale chtěl bych popsat několik zážítků, které jsem při závodě zažil.

První z nich byl samozřejmě start – když pominu to množství závodníků, které na startu stálo, tak byl vážně zážitek vnímat zvuky Vltavy a řevu fanoušků a v tom všem vybíhat do svého prvního závodu ve špalíru běžců, kde jste neviděli ani začátek, tak ani konec.

Další hezký okamžik nastal, když běžecký peloton minul v protisměru africké běžce a i když jsme běželi, tak jsme jim hromadně zatleskali a zafandili.

Když jsme probíhali přes Smetanovy sady, bylo tam velké množství dětí, ale i starších fanoušků, které nastavovali ruku k plácnutí. Někoho by napadlo, že to snad může zbytečně odvádět pozornost od koncentrace na výkon, ale pro mě to mělo naprosto opačný efekt. Plácl jsem si, několikrát a v tu chvíli jsem si závod užíval tak, že všechny předešlé pocity, že už nemůžu, byly v tu chvíli pryč. Vážně pěkný zážitek.

Ve druhé části závodu ale přišla ta odvracená část emocí, kdy si člověk začíná šahat na dno a nastává neuvěřitelný psychický boj. V tu chvíli jsem si vážně říkal, jestli mám vlastně zapotřebí absolvovat něco takového, zda by vlastně nebylo lepší se na to všechno vykašlat. Pak ale přišla zas ta část, kdy jsem si říkal, že kdybych to vzdal a nepokusil se to dokončit, tak bych si to neodpustil. A takhle jsem bojoval několik kilometrů.

Na 19. kilometru jsem pak na občerstvovací stanici překvapil dobrovolnici, po které jsem místo podání kelímku s vodou chtěl, aby mi jej přelila do láhve, kterou jsem sebou nesl:) Byla naštěstí velmi ochotná a pomohla.

Závěrečný kilometr jsem si už samou radostí, kdy jsem viděl ceduli značící 20 km za mnou, užil. Doběhl jsem do cíle, dokonce si i zazávodil a předběhl v cíli někoho přede mnou a pak se už jen soustředil na to, kde je rodina.

Když to shrnu, při tom závodě jsem si neuměl ani představit, že bych něco takového absolvoval znovu. Neuměl jsem si ani představit, že zažiju tolik různých pocitů. Ale teď, s odstupem času, bych do toho šel klidně zas a doufám, že za rok si to v Olomouci zopáknu, protože jak organizace, tak trať a fanoušci, byli na jedničku.

Můj konečný čas byl 2:19:39.

TED talks, které mě v poslední době zaujaly

Ve volných chvílích v posledních několika dnech procházím zajímavé TED talks a rád bych se podělil o ty, které považuji za velmi zdařilé, často inspirující, vtipné nebo zajímavé.

Pokud by jste znali i vy nějaké zajímavé TED talks, klidně se o ně podělte do diskuse. Rád se na ně podívám.

A nyní už ty tři slíbené talky:

The power of introverts

https://www.ted.com/…f_introverts

The origins of pleasure

https://www.ted.com/…_of_pleasure

The art of misdirection

http://www.ted.com/…misdirection

Kurz strojového učení na Stanfordu opět otevřen od března

Kurzy z Coursera jsou čím dál více oblíbenější a o jejich kvalitě asi není třeba diskutovat. Kurzy jsou často vyučovány kapacitami z daného oboru a způsob, jakým probíhá online výuka, není pouze suché čtení studijních materiálů, ale především snaha si v některých kurzech vyzkoušet i praktičtější ú­koly.

Já koncem minulého roku procházel kurzem Machine Learning, který byl vedený kapacitou v oblasti strojového učení Andrew Ng ze Stanfordu.

Kurz jsem nedokončíl, protože v závěrečné fázi jsem už nenašel dostatek času na vypracování úloh a objevily se jiné věci, které mě zrovna pálily. Každopádně, prošel jsem řadou materiálů, shlédl hodiny video přednášek a vyzkoušel několik úkolů a zanechalo to ve mně skrze pozitivní pocity.

Kurz se zaobírá mnoha tématy. Na začátku se student seznámí s lineární regresí, která se používá nejen v klasifikátorech, ale také při predikci. Seznámí se s algoritmy, které je nutné znát pro to, jak lineární regrese funguje a jak ji z daných dat určit.

Dále se kurz zabývá úvodem do neuronových sítí, kde vcelku pěkně přednášející prezentuje základní koncepty tohoto úžasného modelu. Dále se kurz zaobírá shlukovou analýzou, kterou lze použit třeba tehdy, když chcete najít v datech podmnožiny objektů, které mají k sobě „blízko“.

Jsou zde také témata zabývající se detekcemi anomálií v datech – v praxi lze použit, třeba když chcete najít uživatele, kteří se chovají jinak, než většina. Také jsou zde témata zabývající se recommendation systémy nebo jak výsledky algoritmů strojového učení validovat a testovat.

Témat je tam skutečně celá řada a některé jsem ani nezmiňoval. Někdy je nutné ustát i trochu lineární algebry, ale to je z mého pohledu jen malé utrpení s ohledem na zajímavé znalosti, které člověk může získat.

Zmiňuji to hlavně proto, že začátkem března začne další session, takže kdyby měl někdo zájem, určitě může tento kvalitně zpracovaný kurz taky vyzkoušet a dozvědět se něco nového. Kurz najdete zde.

Jak jsem začal běhat s trenérem v uších

Už je to zhruba měsíc, co jsem začal používat bežeckou aplikaci miCoach od adidasu. A rád bych se dneska podělil o své první dojmy.

Ale než začnu, tak chci jen dodat, že před tím, než jsem miCoach začal používat, jsem běhal zhruba půl roku bez jakékoliv elektronické vychytávky. Neposlouchal jsem ani hudbu a tu vlastně neposlouchám ani teď. Rád poslouchám, co se děje kolem mě, protože se svou šikovností by mě buď přejelo auto nebo na mě spadlo letadlo.

Co se týče mého předchozího běžeckého plánu, tak jsem běhal většinou 2× týdně, podle nálady. Vzdálenost jsem měřil jen sporadicky zpětně přes mapy.cz a vlastně by se dalo říct, že žádný běžecký plán neexistoval.

První plán, který jsem si v aplikaci nastavil, je příprava na půlmaratonský běh a byl jsem zvědav, co mě čeká. Zvolil jsme si cílový čas, jakého bych chtěl při své budoucí kondici dosáhnout a nastavil si, že chci absolvovat 4 běhy týdně.

Věděl jsem, že 4 už je pro mě dost, protože dřív jsem byl rád, když jsem absolvoval 2 a to dohromady nezabralo ani hodinu. U nového plánu jsem naopak měl dva běhy, které byly zaměřené na udržení vysokého tempa a jeho změny v průběhu běhu a pak dva delší běhy, ,které jsou spíše na vytrvalost a kde jeden z nich trvá alespoň hodinu.

Při mém prvním běhu jsem byl nadšený z informací, které jsem do sluchátka od aplikace po každém uběhnutém kilometru dostával, Dozvěděl jsem se, jakou mám průměrnou rychlost, kolik kilometrů jsem už vydržel se udržet na nohou a kolik času mi ten jeden kilometr zabere.

Po pár hlášeních jsme ale elektronického trenéra začal nenávidět. Každým kilometrem jsem pouze musel vnitřně přijímat informace o tom, jak se můj běh mění postupně v rychlochůzi a jak jdou všechny hodnoty do záporných čísel.

Taky jsem si všiml, že čím blíž jsem byl ke konci plánu aktuálního běhu, tím větší krizi jsem zažíval. A bylo jedno, jestli jsem běžel 20ti minutový plán a nebo zrovna hodinový. Vždy posledních 20 % plánu na časové ose se proměnilo v bolestivé peklo.

Dnes, zhruba po měsíci, jsou mé pocity pořád podobné a už jsem si zvykl, že mi mužský hlas do ucha pravidelně řve „Speed up!“ a velmi výjimečně „Speed down!“. Na druhou stranu, pocítil jsem mnohem větší pokrok ve své kondici bez újmy na svém zdraví.

Plán, který jsem takhle nucen absolvovat, mi dává určitý závazek, abych dosáhl svého běžeckého cíle. Za poslední měsíc jsem jen jednou vynechal plánovaný běh a to kvůli nemoci. Naopak, i když se mi nechce, tak jdu běhat a to i přesto, že mě čeká další běh, kdy mi někdo bude řvát do uší a konec zas bude bolet:)

A jaké máte zkušenosti vy s running appkama nebo jaké byly vaše dojmy z jejich použití?

Více v archivu »